Výraz „do neznáma“ jsem nepoužil náhodou. Tahle malá víska se totiž ukrývá na samém okraji okresu Blansko. Když jsem tam po bloudění teprve po poradě s navigátory z Černovic konečne dorazil, uvědomil jsem si že nejsem sám kdo nedorazil včas, jak plánoval.

Právě rozhodnutí pořadatelů začít závody přesně podle časového harmonogramu způsobilo zpočátku soutěže malý chaos. Družstva která měla jít podle harmonogramu během ca.20 minut na start teprve přijížděla a tak se horečně měnila pořadí podle toho kdo byl v dané chvíli schopen se připravit a nastoupit na start. Vinu bych však rozhodně nedával pořadatelům, hodně družstev do soutěže přihlásili kamarádi z jiných družstev která dorazila dříve nebo „předjezdci“ kteří dorazili na závody dřív než jejich družstvo. Na vině je jistě způsob jakým mnohé mančafty na soutěže jezdí – v klidu a pohodě, často až po samém započetí závodů – to je realita jak ji známe. Podle mého názoru si tak většina z nich připravila tyhle stresující situace sama – snad poučení pro příště.

Trať byla travnatá a její povrch byl kvalitně připraven. Po levé straně se až k rozdělovači svažovala mírně dolů,což kladlo vyšší nároky zejména na béčkaře, teprve za rozdělovačem se srovnávala do jedné roviny. Náběh byl atypicky mírně z kopce a okolí základny bylo vybetonováno (zámková dlažba).
To co vévodilo celé soutěži byly Bělečské terče. Dva masivní válce uložené hluboko pod otvorem, se překlápěly přes páku.Dlouho jsem jako proudař nezažil takový pocit. Pocit kdy nevím jak sestříknu, a to nikoliv kvůli tomu že bych byl daleko od čáry nástřiku. Jestliže Němčické terče jsou „těžké“ potom pro terče z Bělče mě napadá jen výraz „supertěžké“. Vždyť ze 17 startujících družstev mužů nakonec 8 družstev nedokončilo a jedině duo proudařů ze Starého Lískovce se s terči vyrovnalo tak že z toho byl 19-kový čas. Na terče si taky jistě nebude stěžovat Jarcek – proudař Černovic, který dal ve dvou pokusech jak za Černovice tak za Horní Poříčí shodný čas 18,32s – ale ani Luke ani já jsme ho bohužel „vhodně“ nedoplnili.
Každý další mančaft mužů šel na start s tím že si dá na terče pozor a v klidu sundá, a přesto se to prakticky nikomu ze startovního pole podle jeho představ nepodařilo. K vidění tak bylo několik opravdu skvěle rozběhnutých útoků s 16ti a 17ti vteřinovými výstřiky, přesto výsledné časy vypadají tak jak vypadají.

Soutěž žen už ve srovnání s muži probíhala znatelně klidněji. Většina družstev vsadila na jistotu a vodu posílali dopředu tak aby proudařky bezpečně zaklekly na čáře. Komu se to tak nepodařilo byl automaticky venku ze hry o přední příčky. Skvělé útoky předvedly zejména děvčata ze Sychotína a Sebranic, nicméně obě družstva doplatila na prostřiky jedné z proudařek a tak z toho lepší než 4. a 5. místo nebylo. Třetí místo vybojovalo pěkným útokem družstvo Velkého Meziříčí, ale vrcholem soutěže byl profesorský útok holek z Černovic, proudařky v klidu zasedli a časem 22,85 s soutěž dlouho vedly. Ovšem jen do okamžiku kdy se na start postavilo poslední soutěžní družstvo z Horního Poříčí, které časem 21,90 s sebralo černovickým vedení. Výsledný čas vyvolal velký rozruch, protože podle většiny ručních měření, která běžně provádějí účastníci závodů na svých stopkách, byl výsledný čas pravděpodobně horší. Časomíra však do té doby fungovala naprosto bezchybně (a rovněž v následném finále) a proto hlavní rozhodčí, i přes četné slovní protesty některých účastníků, čas uznal.

Prvních pět družstev z obou kategorií se poté znovu utkalo ve finále na 2B. Zde potvrdili svoji formu muži ze Starého Lískovce a domů si odvezli selátko. Chuť si ve finále spravila děvčata z Černovic, která jako výhru obdržela víkendový pobyt na chatě v nejmenovaných českých horách.

 Už před vyhlášením všichni mlsně chodili okolo vystavených výher. Za ty musím pořadatele velmi pochválit, jak věcné tak finanční ohodnocení účastníků bylo na vysoké úrovni. Podle názoru mnohých se minimálně vyrovnalo výhrám v Černovicích – a že výhry v Černovicích stojí za to, to snad ví na Blanensku každé dítě.